Poprosili jsme našeho dlouholetého finského kamaráda Eina, aby se podělil o svoje vánoční zážitky z dětství. Rozpovídal se o rodinných tradicích i jídle a jak Vánoce prožíval na farmě v zasněženém středním Finsku.
Pojďte se spolu s námi ponořit do Einova vyprávění:
Když jsem byl malý, na Vánoce jsme se začali připravovat už na konci listopadu. Jsme velká rodina, mám dvě sestry a čtyři bratry, takže moje mamka musela napéct spoustu koláčů a cukroví. Byl jsem ze všech sourozenců nejmladší a tak jsem musel při pečení pomáhat.
Pekli jsme tradiční vánoční perníky a sladké koláče s mletým masem (podobné anglickému „mince pie“). Pamatuju si, že většinu jsme snědli, ještě než začaly vánoční svátky. Na období během Vánoc zbyla už jen čokoláda. Sousedé nám vždycky dali košíky plné finské čokolády Fazer, takže jsme měli co dělat, abychom ji vůbec stihli během Vánoc spořádat :)
U nás doma byla středem sváteční tabule vánoční šunka s karelským ragú, bramborami, bramborovým salátem, rosolli (finský zeleninový salát) a zapečený tuřín. První vánoční jídlo jsme jedli v poledne na Štědrý den, hned po oficiálním oznámení vánočního míru (pozn. finská tradice z 13. století, vysílá ji finská televize a rádio – více o ní na Wiki). Ráno jsme si o svátcích dávali rýžovou a švestkovou kaši, večer ovocné saláty a samozřejmě spoustu čokolády.
Některé zvyky byly pro nás děti takřka povinné. Například hledání vhodného vánočního stromku v lese, návštěva hřbitova a s tím spojené zapalování svíček, poslech oznámení o vánočním míru a návštěvy sousedů s předáváním dárků. Ti od nás nejčastěji dostávali vánoční hvězdy, svícny Iittala, svíčky, dekorace, doplňky do sauny a nebo víno (kromě čokolády samozřejmě :).
Naše farma se nachází ve středním Finsku, takže na Vánoce bylo plno sněhu a často byla velmi tuhá zima. I proto hledání vánočního stromečku byl asi nejsilnější zážitek, na který dodnes nostalgicky vzpomínám. Perfektní stromek bylo těžké najít, takže po třech hodinách běhání po lese jsem měl vždycky úplně zmrzlé prsty u nohou a červené tváře. Zdobení stromku byl opět můj velký úkol. Když bylo vše hotovo, mistrovské dílo jsme postavili do obývacího pokoje.
Další věc, která mě utkvěla v paměti, je krmení dobytku. Měli jsme farmu, takže i o svátcích jsme museli o zvířata pečovat. I proto se některé mé vzpomínky na Vánoce v dětství točí právě kolem zvířat.
Na Santu Clause jsme se všichni společně nedočkavě těšili. Otec se pokaždé s někým dohodl, aby nám „Santa“ přišel rozdat dárky (což jsme my děti samozřejmě netušili, že to není pravý Santa). Já jsem se ale vždycky hrozně bál, že zrovna přijde, když jsme byli na hřbitově zapalovat svíčky :) Naštěstí se to nikdy nestalo a dárků jsme vždycky dostali spoustu!
Dny volna jsme o Vánocích trávili společně hraním stolních her, čtením a poslechem vánočních koled. Před Vánoci jsme někdy dokonce šli zpívat koledy do kostela, ale potom během Vánoc už jsme kostel nenavštěvovali.
Vánoce u nás doma na farmě byly vždycky úžasné a rád na ně vzpomínám – na tu kopu sněhu, rodinnou pohodu a napjaté očekávání.
